Zeď vzpomínek

Zábranův ambiciózní cyklus zůstal sice pouhým torzem, avšak v plné míře potvrdil gradaci jeho svébytné tvůčí metody, s níž přistupoval k vlastní tvorbě. Verše jsou vlastně jakýmisi improvizovanými ...

Zábranův ambiciózní cyklus zůstal sice pouhým torzem, avšak v plné míře potvrdil gradaci jeho svébytné tvůčí metody, s níž přistupoval k vlastní tvorbě. Verše jsou vlastně jakýmisi improvizovanými záznamy, které Zábrana dovedl k prvotní verzi a později se k nim již nevracel. Do takto pojatého celku byly v roce 1983 zařazeny i poslední dva texty, které jsou spíše básněmi v próze a představují vzpomínku na autorovo mládí i zamyšlení nad jeho poetikou. Zeď vzpomínek lze rovněž chápat i jako Zábranův pokus vyrovnat se se svou poezií, k níž zaujímal až přehnaně nelítostný, sebekritický pohled. Navíc jsou v ní zahrnuta i všechna základní autorova témata, k nimž patří láska, smrt či nesvoboda. Všechny tyto okolnosti a souvislosti pak formují koláž, jejímž konečným výsledkem je popis momentálního pocitu lehce zranitelného člověka, jenž trýznivě vnímá svět kolem sebe.